My jsme Bohu neposlušní - nejsme svatí - a to nás přivádí do nebezpečí věčného trestu (2.
Tesalonickým 1:9). Pravda je, že my Boha poslouchat ani nemůžeme, protože po tom netoužíme a ani toho nejsme schopni. Ze své přirozenosti vzdorujeme Bohu (Efezským 2:1-3). Bible nazývá náš vzdor „hříchem". Podle Písma jsme všichni hříšníky: „Není člověka, který by nehřešil" (1. Královská 8:46). „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" (Římanům 3:23). A my sami nejsme schopni tuto svou hříšnost změnit. Jeremjáš 13:23 říká: „Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?"
To neznamená, že nejsme schopni dělat dobré věci. Dokonce můžeme být zapojeni do různých církevních nebo charitativních aktivit. Ale sami jsme zcela neschopni rozumět Bohu, milovat Ho nebo Ho potěšit. Bible říká: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden" (Římanům 3:10-12).
Boží svatost a spravedlnost vyžadují, aby každý hřích byl potrestán smrtí: „Zemře ta duše, která hřeší" (Ezechiel 18:4). Je pro nás těžké tomu porozumět, protože máme tendenci hodnotit hříchy různým způsobem; předpokládáme, že některé hříchy jsou méně závažné než jiné. Avšak Bible učí, že každý hřích je výsledkem hříšného myšlení a tužeb. To je důvod, proč nestačí jen změnit své jednání. To neodstraní náš problém s hříchem a nezmírní jeho důsledky. Potřebujeme se změnit uvnitř; tak aby naše myšlení a touhy byly svaté.
Ježíš je ten jediný, kdo nás může proměnit a tak nás vysvobodit z moci a důsledků hříchu: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni" (Skutky 4:12).
Přestože Boží spravedlnost požaduje za hřích smrt, Jeho láska nám darovala Spasitele, který zaplatil dluh a zemřel za hříšníky: „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu" (1. Petrova 3:18). Kristova smrt uspokojila požadavky Boží spravedlnosti a tak mu umožňuje odpustit a zachránit ty, kteří složí svou důvěru v Něho (Římanům 3:26). Jan 3:16 říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." On jediný je „náš velký Bůh a Spasitel" (Titus 2:13).